Digitální obsah nebo digitální služby se dnes často poskytují v případech, kdy spotřebitel za ně nutně neplatí, nýbrž namísto toho poskytuje obchodníkovi osobní údaje. Takové obchodní modely se již používají v různých formách na velké části trhu. Ačkoli dosavadní právní úprava plně uznává, že ochrana osobních údajů je jedním ze základních práv a osobní údaje tudíž nemohou být považovány za komoditu, je třeba je respektovat, aby spotřebitelé měli v souvislosti s těmito obchodními modely právo na smluvní prostředky nápravy.
Obecně
Platba osobními údaji, jakožto poměrně nový termín, se začíná postupně objevovat a zakotvovat v právních předpisech jako mohlo být vidět na začátku tohoto roku přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/ 2161 ze dne 27. listopadu 2019 (dále jen tzv. „Doprovodná směrnice“), která přinesla úpravu čtyř stávajících unijních spotřebitelských směrnic, mezi nimi i směrnici 2011/83/EU o právech spotřebitelů (dále jen „Směrnice 2011/83“), která mj. upravuje a bere v potaz jak situace, kdy spotřebitel platí nebo se zavazuje platit penězi, tak i ty, kdy spotřebitel poskytne nebo se zavazuje poskytnout obchodníkovi své osobní údaje za určitou službu.
Doprovodná směrnice zajistila konzistentnost mimo jiné se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/770 ze dne 20. května 2019 o některých aspektech smluv o poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb (dále jen „Směrnice 2019/770“), která se vztahuje i na smlouvy, na jejichž základě poskytovatel poskytuje nebo se zavazuje poskytovat digitální obsah nebo digitální službu spotřebiteli a spotřebitel poskytne nebo se zavazuje poskytnout osobní údaje.
Osobní údaje v hlavní roli
Směrnice 2011/83 a Směrnice 2019/770 se vztahují na smlouvy o poskytování digitálních služeb a obsahu, který není poskytován na hmotném nosiči (tj. poskytnutí digitálního obsahu online), bez ohledu na to, zda spotřebitel platí cenu v penězích nebo poskytne osobní údaje.
S ohledem na to, že v obou těchto případech vzniká smluvní vztah, Doprovodná směrnice explicitně vztahuje na „placení“ osobními údaji veškeré právní důsledky vyplývající ze Směrnice 2011/83 a Směrnice 2019/770. V tento moment tak přichází na scénu tzv. Doprovodná směrnice, která zajišťuje kýženou konzistentnost mezi oblastí působnosti Směrnice 2011/83 a Směrnice 2019/770, jež se vztahuje na smlouvy o poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb, podle kterých spotřebitel obchodníkovi poskytne nebo se zavazuje poskytnout své osobní údaje.
A kam se podělo GDPR?
Veškeré zpracování osobních údajů spotřebitele by však i nadále měl obchodník provádět v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (dále jen „GDPR“).
Směrnicemi nejsou nijak dotčena práva spotřebitelů, jakožto subjektu údajů, která se vztahují na veškeré osobní údaje poskytnuté spotřebitelem obchodníkovi nebo shromážděné obchodníkem v souvislosti se smlouvou a v okamžiku, kdy spotřebitel ukončil smlouvu v souladu se směrnicemi. Směrnice by se rovněž neměly dotýkat práv, povinností a mimosmluvních prostředků nápravy stanovených v GDPR.
V případě rozporu mezi směrnicemi a právními předpisy EU o ochraně osobních údajů mají přednost právní předpisy EU o ochraně osobních údajů.
Působnost Směrnice 2011/83
Podobně jako v případě smluv o poskytování digitálního obsahu, který není poskytován na hmotném nosiči, by se měla Směrnice 2011/83 uplatnit vždy, když spotřebitel obchodníkovi poskytne nebo se zavazuje poskytnout osobní údaje, s výjimkou případů, kdy:
- jsou osobní údaje poskytnuté spotřebitelem zpracovávány výlučně obchodníkem pro účely poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby a obchodník tyto údaje nezpracovává k žádným jiným účelům,
- obchodník shromažďuje osobní údaje výlučně za účelem plnění právních požadavků, které se na něj vztahují (např. nutná registrace spotřebitele za účelem zajištění bezpečnosti a identifikace),
- obchodník pouze shromažďuje metadata, jako jsou informace týkající se zařízení spotřebitele nebo historie prohlížení (tzn. cookies), s výjimkou případů, kdy je tato situace podle vnitrostátního práva považována za smlouvu.
Obchodník by se měl zdržet používání jakéhokoli jiného obsahu než osobních údajů, který poskytl nebo vytvořil spotřebitel při používání digitálního obsahu nebo digitální služby poskytnuté obchodníkem, s výjimkou případů, kdy tento obsah:
- nelze využít mimo rámec digitálního obsahu nebo digitální služby poskytnutých obchodníkem;
souvisí pouze s činností spotřebitele při používání digitálního obsahu nebo digitální služby poskytnutých obchodníkem; - byl obchodníkem sloučen s jinými daty a nemůže být, nebo jen s vynaložením nepřiměřeného úsilí, oddělen;
- vytvořil spotřebitel společně s dalšími osobami a jiní spotřebitelé tento obsah mohou i nadále používat.
S výjimkou situací v bodech (i), (ii) a (iii) zajistí obchodník spotřebiteli na jeho vlastní žádost dostupnost jakéhokoli jiného obsahu než osobních údajů, který poskytl nebo vytvořil spotřebitel při používání digitálního obsahu nebo digitální služby poskytnuté obchodníkem.
Spotřebitel má nárok na opětovné získání uvedeného digitálního obsahu bezplatně, bez překážek ze strany obchodníka, v přiměřené době a v běžně používaném strojově čitelném formátu.
Působnost Směrnice 2019/770
Právní předpisy EU o ochraně osobních údajů stanovují úplný seznam právních důvodů pro zákonné zpracování osobních údajů. Směrnice 2019/770 tak neupravuje podmínky pro zákonné zpracování osobních údajů, neboť tato otázka je upravena zejména v GDPR.
V důsledku toho je jakékoli zpracování osobních údajů v souvislosti se smlouvou spadající do oblasti působnosti této Směrnice 2019/770 zákonné pouze tehdy, pokud je v souladu s ustanoveními GDPR vztahujícími se na právní důvody zpracování osobních údajů.
Měla by se tak použít například v případech, kdy spotřebitel založí účet na sociální síti a poskytne své jméno a adresu elektronické pošty, které jsou použity pro jiné účely než pro výlučné poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby či jiné účely než splnění zákonných požadavků. Měla by se rovněž použít na případy, kdy spotřebitel dává souhlas k tomu, aby obchodník zpracovával materiály představující osobní údaje, jako jsou fotografie nebo zprávy nahrané spotřebitelem, pro marketingové účely.
Pokud nejsou digitální obsah a digitální služby poskytovány za úplatu, neměla by se tato Směrnice 2019/770 uplatňovat na situace, kdy obchodník shromažďuje osobní údaje výlučně za účelem poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb nebo výlučně za účelem plnění zákonných požadavků (např. nutná registrace spotřebitele za účelem zajištění bezpečnosti a identifikace podle platných předpisů), přičemž obchodník tyto údaje nezpracovává k žádným jiným účelům. Neměla by se také uplatňovat na situace, kdy obchodník pouze shromažďuje metadata, jako jsou informace týkající se zařízení spotřebitele nebo historii prohlížení, s výjimkou případů, kdy je tato situace podle vnitrostátního práva považována za smlouvu. Také by se neměla uplatňovat na situace, kdy je spotřebitel vystaven reklamním sdělením výlučně za účelem získání přístupu k digitálnímu obsahu nebo digitálním službám, aniž by s obchodníkem uzavřel smlouvu.
Platba osobními údaji – ukončení smlouvy
Směrnicemi nejsou nijak dotčena práva spotřebitelů, jakožto subjektu údajů, která se vztahují na veškeré osobní údaje poskytnuté spotřebitelem obchodníkovi nebo shromážděné obchodníkem v souvislosti se smlouvou a v okamžiku, kdy spotřebitel ukončil smlouvu v souladu se směrnicemi.
Pokud nejsou digitální obsah nebo digitální služba poskytnuty za úplatu, ale spotřebitel poskytne osobní údaje, spotřebitel by měl být oprávněn smlouvu ukončit v případech, kdy je nesoulad se smlouvou nevýznamný, neboť spotřebitel nemá k dispozici prostředek nápravy spočívající ve snížení ceny. V případech, kdy spotřebitel zaplatí cenu a zároveň poskytne osobní údaje, by měl mít právo uplatnit v případě nesouladu všechny dostupné prostředky nápravy.
Po ukončení smlouvy by se měl obchodník zdržet používání jakéhokoli jiného obsahu než osobních údajů, který poskytl nebo vytvořil spotřebitel při používání digitálního obsahu nebo digitální služby poskytnuté obchodníkem. Tento obsah by mohl zahrnovat digitální obrazy, video a audio soubory a obsah vytvořený na mobilních zařízeních.
Obchodník by však měl mít právo nadále používat obsah poskytnutý nebo vytvořený spotřebitelem v případech, kdy tento obsah nelze využít mimo rámec digitálního obsahu nebo digitální služby poskytnutých obchodníkem, tento obsah souvisí pouze s činností spotřebitele, byl obchodníkem sloučen s jinými daty a nemůže být, nebo jen s vynaložením nepřiměřeného úsilí, oddělen, nebo byl vytvořen spotřebitelem společně s dalšími osobami a jiní spotřebitelé jej mohou i nadále používat.
Závěr
V dnešní době, kdy osobní údaje mají větší cenu než kdy dříve, je tím spíše nutné jasně určit pravidla pro používání osobních údajů spotřebitele, která se k obchodníkovi dostanou právě formou protiplnění za digitální služby.
Z těchto důvodů byla působnost Směrnice 2011/83 upravena tak, aby se vztahovala i na smlouvy, kdy spotřebitel obchodníkovi poskytne nebo se zavazuje poskytnout osobní údaje. Změny takové rázu byly přijaty ve světle Doprovodné směrnice, která po transpozici členskými státy stanovené ke dni 28. listopadu 2021, přinese větší ochranu, transparentnost a více práv pro spotřebitele.
Tereza Pšenčíková, LL.B., LL.M., právník – psencikova@plegal.cz
Mgr. Jakub Málek, partner – malek@plegal.cz
29.07.2020