Vláda České republiky dne 10. ledna 2024 projednala a následně schválila dlouho očekávaný a odbornou veřejností diskutovaný návrh novely zákona o advokacii, kterou nyní čeká první čtení v Poslanecké sněmovně („Návrh“ a „ZA“). Předkladatelem Návrhu je Ministerstvo spravedlnosti, ale jeho obsah ve své většině iniciovala Česká advokátní komora. Cílem Návrhu je zapracovat všechny potřebné technické aktualizace i zásadnější novinky tak, aby zákon o advokacii byl moderním právním předpisem a poskytoval pro výkon advokacie úplný a kvalitní zákonný základ. Změny se týkají hned několika oblastí a byť je Návrh zákona teprve na začátku legislativního procesu, jedná se o změny natolik zásadní, že je přinejmenším vhodné se na možnost jejich schválení a účinnosti, pravděpodobně již během příštích měsíců, připravit.
Tento článek přináší přehled několika zásadních změn, které se týkají (i) možnosti zkráceného úvazku advokátního koncipienta, (ii) ochrany důvěrnosti komunikace mezi advokátem a klientem a (iii) eLegalizace.
Zkrácený úvazek advokátních koncipientů
Dosavadní právní úprava výkonu právní praxe advokátního koncipienta stanoví, že praxe může být vykonávána pouze v rámci stanovené týdenní pracovní doby – tj. 40 hodin týdně. Toto pravidlo sleduje zejména ten cíl, aby nebylo možné obcházet smysl a účel zákona příliš nízkými úvazky, které by popíraly účel řádné přípravy na advokátní zkoušku a výkon advokacie. Zároveň ale ustanovení § 241 odst. 2 zákoníku práce umožňuje, aby určitá skupina zaměstnanců mohla požádat o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, čemuž je zaměstnavatel povinen vyhovět, nebrání-li tomu vážné provozní důvody. Jde o zaměstnankyně nebo zaměstnance pečující o dítě mladší než 15 let, těhotné zaměstnankyně nebo zaměstnance, kteří prokáží, že převážně sami dlouhodobě pečují o osobu závislou na pomoci jiného. Pro tyto zaměstnance by sjednání kratší pracovní doby vedlo k vyškrtnutí ze seznamu advokátních koncipientů pro nedodržení podmínky stanovené týdenní pracovní doby. Návrh proto přichází s obdobnou přívětivější úpravou, konkrétně v ustanovení § 37 odst. 1 písm. e), dle kterého v případech hodných zvláštního zřetele podmínka stanovené týdenní pracovní doby nebude muset být dodržena s tím, že se délka právní praxe úměrně prodlouží[1].
Případy hodné zvláštního zřetele se budou posuzovat individuálně podle okolností každého konkrétního případu, přičemž podmínka bude splněna vždy, když půjde o osoby uvedené v § 241 zákoníku práce. Podmínkou ve všech případech bude, aby se jednalo o objektivní okolnosti na straně advokátního koncipienta, které takovýto postup odůvodňují, například okolnosti zdravotní, sociální nebo osobní. Tímto se mají podpořit osoby, u kterých z důvodů zvláštního zřetele hodných časové možnosti neumožňují výkon právní praxe advokátního koncipienta na plný pracovní úvazek, aby se navzdory těmto okolnostem mohli řádně připravovat na advokátní zkoušky.
O žádosti bude rozhodovat předseda advokátní komory podle § 45 odst. 2 písm. j) ZA, který např. rozhoduje i o uznání jiné právní praxe za právní praxi advokátního koncipienta[2]. Zároveň s tím se pro účely započtení do jiné právní praxe dle zvláštních zákonů právní praxe dosažená při takovém částečném úvazku úměrně zkrátí (aby tito koncipienti neměli konkurenční výhodu oproti jiným osobám s nezkrácenými úvazky). Například, pokud bude advokátní koncipient vykonávat právní praxi na polovinu stanovené týdenní pracovní doby, získaná praxe se mu podle jiných předpisů započte pouze z jedné poloviny.
S ohledem na vzájemnou započitatelnost právní praxe notářského koncipienta a exekutorského koncipienta Návrh také zavádí stejné pravidlo pro zápočet doby čerpání dovolené[3]. Nově se tedy bude advokátním koncipientům do právní praxe započítávat dovolená i nad zákonem stanovený rozsah 4 týdnů.
Ochrana důvěrnosti komunikace mezi advokátem a klientem
Nově navrhovaná úprava ochrany důvěrnosti informací při výkonu advokacie podle § 3a Návrhu vychází z analogické právní úpravy obsažené v § 1730 odst. 2 občanského zákoníku („OZ“). Dle konstrukce navržené v § 3a je hlavním cílem zajistit, aby s určitými specificky vymezenými informacemi (které Návrh dále specifikuje) bylo nakládáno ve zvláštním režimu. Osoba, která takovéto informace získá, tedy nemůže s těmito informacemi nakládat podle libovůle, ale způsobem tak, aby nedošlo ke zneužití těchto informací (ať už ze strany této osoby nebo ze strany třetí osoby), nebo k jejich prozrazení bez zákonného důvodu. Jde tedy o specifický charakter těchto informací, jako tomu je u obchodního tajemství, kdy je rovněž zákonem stanoven kvalifikovaný způsob nakládání s těmito informacemi, včetně sankcí za porušení tohoto režimu.
Důvěrné údaje jsou tedy v tomto smyslu takové údaje, ohledně nichž vyplývá, že nesmí být zneužity či prozrazeny. Návrh je vymezuje jako a) informace tvořící obsah komunikace advokáta, advokátního koncipienta a dalších osob uvedených v § 21 odst. 9 písm. a) s klientem při výkonu advokacie[4] a b) informace získané či vytvářené při výkonu advokacie nebo v bezprostřední souvislosti s ním, pokud z nich lze zjistit informace o obsahu komunikace uvedené pod bodem a) nebo o poskytovaných právních službách, je-li tato důvěrnost v zájmu klienta.
Informace, u kterých klient zájem na zachování důvěrnosti objektivně nemá, ovšem důvěrnou povahu nemají a nemohou být tímto novým institutem nijak chráněny (neexistuje cíl jejich ochrany, tj. důvěrnost takovýchto informací, například návrh podávaný soudu nebo jinému orgánu veřejné moci při poskytování právních služeb).
Skutečnost, že jde o komunikaci mezi advokátem a klientem, bude zpravidla seznatelná z obsahu této komunikace – bude se týkat určité konkrétní právní věci, jako je obhajoba, litigace atd.) a stran této komunikace, a to zejména skrze osobu advokáta, který má při poskytování právních služeb vždy povinnost používat označení advokát (dle § 12 ZA)[5]. Pojem „klient“ není zákonem definován, neboť jde v oblasti poskytování právních služeb o obecný ustálený pojem, který se dle legislativních pravidel vlády nedefinuje. Jde o osobu, které jsou poskytovány právní služby, tj. o osobu, v jejíž prospěch jsou právní služby poskytovány. Pokud nastanou pochybnosti, zda je určitá informace ve smyslu § 3a důvěrná, resp. pokud z okolností případu nebude vůbec seznatelné, že jde o důvěrnou informaci, potom se jednání osoby nakládající s těmito informacemi bude posuzovat optikou obecné právní úpravy právního jednání (tedy § 7, § 551, § 583, § 2900 OZ atd.).
eLegalizace
V kontextu zakotvení právní úpravy úředního ověření elektronického podpisu, tzv. eLegalizace[6] a novelizaci § 25a ZA zákonem č. 261/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci, Návrh konečně přichází s technickým řešením provedení prohlášení advokáta o pravosti elektronického podpisu.
Advokáti by tak nově mohli provádět eLegalizaci obdobným způsobem jako orgány podle zákona o ověřování, tedy prostřednictvím Czech POINT. Návrh proto zakotvuje oprávnění advokáta využívat ze základního registru obyvatel při provádění prohlášení na dokumentu v elektronické podobě údaje o osobách v něm vedených v nezbytně nutném rozsahu. Současně Návrh v novém odstavci 6 ustanovení § 25a ZA harmonizuje právní úpravy v ZA se zákonem o ověřování, pokud jde o případy, kdy nelze prohlášení na dokumentu v elektronické podobě provést.
Aby byla zaručena totožná pravidla pro prohlášení advokáta o pravosti elektronického podpisu dle ZA s pravidly dle zákona o ověřování, Návrh zakotvuje se zmocňovací ustanovení pro vydání vyhlášky Ministerstva spravedlnosti, kterou se analogicky k vyhlášce č. 36/2006 Sb. upraví vzor doložky s prohlášením, formát a náležitosti dokumentu v elektronické podobě, u nějž lze provést prohlášení a postup při provádění prohlášení.
Do obligatorních náležitostí prohlášení advokáta o pravosti podpisu Návrh také doplňuje podpis advokáta a stanoví, že advokát se při činění prohlášení o pravosti podpisu na dokumentu v elektronické podobě nemůže nechat zastoupit advokátním koncipientem (jelikož pro přihlášení do Czech POINTu je vyžadován kvalifikovaný elektronický podpis advokáta).
Závěr
Navrhované změny by v oblasti zkráceného úvazku advokátních koncipientů, ochrany důvěrnosti komunikace mezi advokátem a klientem a eLegalizace, pokud bude Návrh v současné podobě schválen, byly pozitivním přínosem do výkonu profese advokáta a advokacie obecně.
Nová úprava by umožnila advokátním koncipientům pracovat na zkrácený úvazek za podmínky, že se jedná o případy hodné zvláštního zřetele, jako péče o dítě nebo dlouhodobou péči o závislou osobu.
eLegalizace přináší technická opatření, která usnadní elektronické ověřování podpisů a postupují v souladu se současným trendem digitalizace právních postupů.
Další důležitou novinkou je vytvoření nového institutu ochrany důvěrnosti informací při výkonu advokacie, kde specifické informace budou chráněny před zneužitím a neoprávněným prozrazením, což nepochybně povede ke kýženému cíli – posílení důvěrnosti komunikace mezi advokátem a klientem.
V případě, že byste měli k novele zákona o advokacii jakékoli dotazy, neváhejte se na nás kdykoli obrátit.
[1] dle § 5 odst. 2 Návrhu
[2] viz § 6 odst. 2 ZA
[3] jako je v § 22 odst. 3 notářského řádu a § 24 odst. 2 exekučního řádu
[4] dle tohoto ustanovení ZA jde o zaměstnance advokáta nebo společnosti anebo zahraniční společnosti, jakož i na jiné osoby, které se s advokátem nebo ve společnosti anebo v zahraniční společnosti podílejí na poskytování právních služeb.
[5] to platí pro všechny formy komunikace, tj. ústní i písemnou.
[6] přijetím zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby, ve znění pozdějších přepisů
Ráchel Kouklíková, právní asistentka – kouklikova@plegal.cz
Mgr. Jakub Málek, managing partner – malek@plegal.cz
31. 1. 2024