Přestože se vymezení předmětu podnikání a činnosti obchodních korporací v jejich zakladatelském právním jednání, které se následně zapisuje do obchodního rejstříku, nejeví na první pohled jako problematické, stále se v praxi objevují různé varianty zápisu těchto skutečností, které však neodpovídají požadavkům zákona, jak je vykládají soudy.
Ve svém nedávném rozhodnutí sp. zn. 27 Cdo 3391/2023 (dále jen „Rozhodnutí“) se Nejvyšší soud ČR znovu zabýval aspekty zápisu předmětu podnikání a činnosti do obchodního rejstříku, a to požadavky na určité vymezení předmětu podnikání, zejména v souvislosti s často (a dle Rozhodnutí nezřídka nesprávně) zapisovaným předmětem „výroba, obchod, služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“. Nejvyšší soud tak navázal na svoji dřívější judikaturu[1] a postavil najisto, že zápis předmětu podnikání a činnosti společnosti v obchodním rejstříku musí být maximálně srozumitelný a nesmí být učiněn formou odkazu na živnostenský rejstřík, zakladatelské dokumenty společnosti nebo jiné právní předpisy.
Obecně k předmětu podnikání a činnosti
Předmět podnikání nebo činnosti vymezuje účel dané společnosti (účel společnosti nemusí být výslovně vymezen v zakladatelském právním jednání, nicméně je obligatorním znakem každé právnické osoby). Předmětem podnikání pak mohou být (i) činnosti vymezené zákonem č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Živnostenský zákon“) nebo (ii) činnosti prováděné samostatně, tj. na vlastní účet a odpovědnost se záměrem činit tak soustavně a za účelem dosažení zisku na základě oprávnění podle jiných předpisů než Živnostenského zákona[2]. Předmětem činnosti společnosti mohou být činnosti nenaplňující znaky podnikání, jako je typicky správa vlastního majetku. Společnost s ručením omezeným, v jejíž poměrech bylo Rozhodnutí vydáno, může být založena současně jak za podnikatelským, tak nepodnikatelským účelem, přičemž není vyloučeno, aby měla současně předmět podnikání i předmět činnosti.
Předmět podnikání nebo činnosti společnosti s ručením omezeným je jednou ze zákonem vyžadovaných náležitostí společenské smlouvy v souladu s § 146 odst. 1 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, ve znění pozdějších předpisů. Zároveň je předmět podnikání nebo činnosti jednou z povinně zapisovaných skutečností do obchodního rejstříku dle § 25 odst. 1, písm. b) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVR“), na kterou se uplatní tzv. princip materiální publicity. Ten zaručuje třetím osobám jednajícím s důvěrou v pravdivost a aktuálnost údajů zapsaných do obchodního rejstříku ochranu tím způsobem, že ten, jehož se zápis týká, nemá právo namítnout, že zápis neodpovídá skutečnosti. Podkladem pro zápis předmětu činnosti nebo podnikání do obchodního rejstříku je společenská smlouva (resp. zakladatelské právní jednání) dané entity dokládající tyto (a další) zapisované skutečnosti[3].
Požadavky na určitost zápisu dle dosavadní judikatury
Nejužívanějším a také nejproblematičtějším vymezením předmětu podnikání byl až do revolučního usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3549/2020 (dále jen „Usnesení“) zapisovaný údaj ve znění „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“. Usnesení nicméně postavilo najisto, že takto vymezený předmět podnikání nesplňuje požadavek určitosti zápisu, jelikož z něj není zjevné, co přesně je předmětem podnikání zapsaného subjektu, a to ani výkladem. Takový zápis odporuje § 25 odst. 1 písm. b) ZVR a je třeba zjednat nápravu postupem podle § 9 odst. 1 ZVR. Nezjednání nápravy může v krajním případě vyústit ve zrušení společnosti s likvidací.
Z Usnesení se podává, že předmět podnikání nebo činnosti společnosti jako obligatorní obsahová náležitost zakladatelského právního jednání společnosti vymezuje, jaké činnosti (pouze a jenom) dle určení jejích zakladatelů má daná společnost vykonávat, a tyto činnosti lze změnit jen úpravou (změnou) příslušných ujednání společenské smlouvy. Do obchodního rejstříku tak lze zapsat jako předmět podnikání nebo činnosti jen ty činnosti, které jsou uvedeny v zakladatelském právním jednání[4]. Společníci či členové obchodní korporace mohou předmět podnikání vymezit odlišně, než jak jednotlivé činnosti vymezuje Živnostenský zákon.
Okolnosti Rozhodnutí
Na závěry Usnesení, resp. jeho protiústavnost se odvolávala i dovolatelka. Ta jako společnost s ručením omezeným měla ve svém zakladatelském právním jednání uveden jako jeden z předmětů podnikání „výroba, obchod, služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona v rozsahu oborů činností náležejících do živnosti volné č. 1-81“. V obchodním rejstříku měla společnost jako jeden z předmětů podnikání nicméně odlišně zapsáno „výroba, obchod, služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona v rozsahu oborů činností náležejících do živnosti volné zapsaných v živnostenském rejstříku“. Odkazujíc na závěry Usnesení rejstříkový soud shledal rozpor mezi zápisem předmětu podnikání v obchodním rejstříku a obsahem zakladatelského právního jednání. Vymezení předmětu podnikání pak navíc shledal neurčitým, respektive zdánlivým. Dovolatelka oponovala, že rozporované vymezení předmětu podnikání v zakladatelské listině jakož i v obchodním rejstříku je určité, nevyvolávající žádné pochybnosti a neodporující zákonu s tím, že zápisem do obchodního rejstříku bylo výslovně uvedeno, že předmětem podnikání dovolatelky jsou pouze ty obory živnosti volné, které má zapsané v živnostenském rejstříku. Nejvyšší soud se v dovolání následně znovu zabýval zákonnými požadavky na určitost a srozumitelnost zápisu předmětu podnikání v obchodním rejstříku a vztahem k vymezení předmětu podnikání v zakladatelské listině.
Požadavky na určitost zápisu předmětu podnikání v OR dle Rozhodnutí
Nejvyšší soud v Rozhodnutí nejen potvrdil závěry přijaté v Usnesení o nepřípustnosti zápisu předmětu podnikání v obchodním rejstříku strohou formulací „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, ale nad jeho rámec konkretizoval a blíže vymezil pravidla zápisu i jiného znění.
Skutečným stavem, s nímž musí být zápis předmětu podnikání společnosti v obchodním rejstříku v souladu[5], je obsah zakladatelského právního jednání. Obsah těchto údajů musí být seznatelný již ze samotného obchodního rejstříku, což platí i pro předmět podnikání. Osoba nahlížející do veřejného rejstříku musí mít možnost se obeznámit s předmětem podnikání nebo činnosti společnosti, aniž by jej musela přes „odkaz“ uvedený ve veřejném rejstříku dohledávat v dalších zdrojích. Předmět podnikání proto nelze zapsat například formou odkazu na další dokumenty, rejstříky či znění zákona, byť by šlo o veřejně dohledatelné zdroje, jako tomu bylo u dovolatelky.
Jakkoliv lze dle Nejvyššího soudu v zakladatelském právním jednání dostatečně určitě vymezit předmět podnikání i například odkazem na znění Živnostenského zákona, v obchodním rejstříku musí být zapsán konkrétní údaj o jednotlivých předmětech podnikání takto vymezených, v případě řešeném v Rozhodnutí tedy jednotlivé obory živnosti volné, tedy údaje, které lze zjistit výkladem ujednání obsaženého v zakladatelském právním jednání.
Podle zakladatelské listiny byly předmětem podnikání dovolatelky (kromě dalších činností) všechny činnosti vymezené v příloze číslo 4 Živnostenského zákona pod body 1 až 81, ve znění účinném ke dni založení dovolatelky (kdy toto ujednání bylo do zakladatelského právního jednání vloženo). Zápis v obchodním rejstříku však tento údaj zužoval prostřednictvím odkazu na obory činnosti zapsané v živnostenském rejstříku. Nehledě k dovozené nepřípustnosti takového zápisu, neodpovídal jeho obsah ani údaji v zakladatelské listině.
V poměrech Rozhodnutí by s ohledem na výše uvedené odporoval požadavkům ZVR také zápis, jenž by doslovně kopíroval znění zakladatelského právního jednání dovolatelky, neboť kdokoliv by nahlédl do obchodního rejstříku, nezjistil by, jaký je předmět jejího podnikání. Pro seznámení se s tímto údajem by musel dohledat, který den bylo ujednání o předmětu podnikání včleněno do zakladatelského právního jednání dovolatelky, a následně dohledat znění přílohy číslo 4 Živnostenského zákona účinné k tomuto dni.
Zápisy odporující ZVR dle Nejvyššího soudu
Rozhodnutí postavilo najisto, jaké další běžně používané formy zápisu předmětu podnikání do obchodního rejstříku jsou v rozporu se zákonnými požadavky. Vedle zápisu „výroba, obchod, služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ jako obecného odkazu na živnostenský zákon, dle kterého není zřejmé, co přesně je skutečným předmětem podnikání společnosti, je dle Nejvyššího soudu nepřípustný také odkaz na živnostenský rejstřík dané společnosti, tj. zápis „v rozsahu živností zapsaných v živnostenském rejstříku“. Ten totiž nutí třetí osoby k dalšímu dohledávání skutečného předmětu podnikání přes odkazy na jiné právní předpisy nebo rejstříky, což je v rozporu s funkcí obchodního rejstříku jako primárního zdroje zákonem stanovených údajů o zapisovaných osobách a principem materiální publicity.
Dále jsou dle Nejvyššího soudu nepřípustné i odkazy na číselné seznamy oborů činností (tj. zápis „v rozsahu oborů činností č. 1–81“), jelikož by třetí osoby musely dohledávat obsah přílohy Živnostenského zákona účinného k datu přijetí zakladatelského právního jednání.
V neposlední řadě Nejvyšší soud znovu připomenul, že předmětem podnikání zapisovaného do obchodního rejstříku jsou činnosti určené zakladateli společnosti v zakladatelském právním jednání, nikoliv výběr některých z nich vybraných členy statutárního orgánu společnosti, které následně oznámí živnostenskému úřadu. Výčet činností v uvedených v obchodním rejstříku tedy musí přesně odpovídat výčtu v zakladatelském právním jednání společnosti.
S ohledem na jasnou dikci Rozhodnutí o tom, jaké formy zápisu předmětu podnikání v obchodním rejstříku jsou dle Nejvyššího soudu v rozporu se zákonem, lze doporučit následující:
- Ověřit, zda předmět podnikání společnosti vymezený ve společenské smlouvě (nebo stanovách) koresponduje se skutečně vykonávaným druhem podnikání nebo činnosti.
- Zkontrolovat, zda zápis předmětu podnikání neodporuje závěrům Rozhodnutí.
- V případě zjištění nesouladu zápisu se závěry Rozhodnutí nebo nesouladu vymezení předmětu podnikání ve společenské smlouvě (nebo stanovách) se zápisem v obchodním rejstříku, toto co nejdříve napravit.
Závěr
Nejvyšší soud v Rozhodnutí potvrdil a blíže upřesnil zákonné požadavky na určitost zápisu předmětu podnikání v obchodním rejstříku, zejména ve vztahu k běžně zapisovanému předmětu podnikání v rámci živnosti volné, tj. odkazu na výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 Živnostenského zákona. Postavil dále najisto, jaké formy zápisu jsou nepřípustné z hlediska základních pravidel pro zápisy ve veřejných rejstřících, jako je jasnost, přesnost, pravdivost a srozumitelnost a mohou tak být důvodem k navazujícím krokům ze strany rejstříkových soudů.
V případě jakýchkoli dotazů ohledně korporátního práva Vám jsme k dispozici, neváhejte se proto na nás obrátit.
[1] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5749/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3549/2020 a další.
[2] Například tzv. svobodná povolání, jako výkon advokacie, daňového poradenství a další činnosti naplňující podmínky dle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
[3] Viz § 19 ZVR.
[4] Sub. 4.
[5] Srov. § 78 odst. 1 věta druhá ZVR.
Mgr. Martin Heinzel, vedoucí advokát – heinzel@plegal.cz
Ráchel Kouklíková, právní asistentka – kouklikova@plegal.cz
27. 3. 2025