S konceptem předsmluvní odpovědnosti je navzdory jejímu legislativnímu zakotvení v občanském zákoníku spojena stále řada otázek, jejichž řešení je ponecháno na rozhodovací praxi soudů. Jeden z těchto dosud neřešených aspektů – konkrétně, zda náleží oprávněné straně náhrada ušlého zisku z neuzavřené smlouvy (respektive ušlého plnění z takové smlouvy) – se stal předmětem soudního přezkumu, přičemž se zdá, že (alespoň prozatím) se závěry soudů v této otázce ustálily.
V rozhodnutí ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3191/2022 (dále jen „Rozhodnutí“) Nejvyšší soud dospěl k závěru, že samotná skutečnost, že nedošlo k uzavření smlouvy v důsledku ukončení jednání jedné ze stran o uzavření této smlouvy bez spravedlivého důvodu, není důvodem k náhradě ušlého zisku z neuzavřené smlouvy (respektive ušlého plnění z takové smlouvy). Tento závěr následně potvrdil také Ústavní soud[1].
V následujícím příspěvku shrneme problematiku předsmluvní odpovědnosti v obecné rovině i ve vztahu k povinnosti případné náhrady škody.
Obecně k okolnostem Rozhodnutí
Problematika předsmluvní odpovědnosti ve vztahu k právu na náhradu škody z neuzavřené smlouvy se k rukám Nejvyššího soudu dostala v rámci řízení, v němž se žalobkyně (zhotovitel) domáhala náhrady škody v důsledku nepoctivosti žalované (objednatel) při předsmluvním jednání o uzavření́ smlouvy o dílo. K uzavření smlouvy nakonec nedošlo, přičemž dle žalobkyně bylo jednání o uzavření smlouvy ze strany žalované bezdůvodně a zcela nečekaně ukončeno. Náhrada škody nárokovaná žalobkyní měla pokrývat jak náklady vynaložené́ na vypracovaní́ projektu díla za účelem plnění předmětné smlouvy, tak náhradu ušlého zisku z předmětné zakázky, který́ by žalobkyně získala, pokud by byla smlouva o dílo uzavřena, a náklady na vypracování znaleckého posudku za účelem zjištění škody, která́ vznikla žalobkyni v souvislosti s jednáním o uzavření smlouvy.
V rámci řízení bylo Nejvyššímu soudu předloženo k posouzení několik otázek, a to zejména jaký je rozsah práva na náhradu škody v důsledku porušení předsmluvní odpovědnosti, respektive jaké konkrétní náklady nebo případnou škodu vzniklou při bezdůvodném ukončení jednání o uzavření smlouvy musí povinná strana oprávněné straně nahradit.
Podmínky předsmluvní odpovědnosti
Výchozím ustanovením pro řešení otázek ohledně předsmluvní odpovědnosti je § 1729 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), jenž stanoví, že dospějí-li strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ta strana, která přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod (odst. 1) a strana, která jedná nepoctivě, nahradí druhé straně škodu, nanejvýš však v tom rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech (odst. 2). Dosud v soudní praxi neřešenou otázkou bylo, co se v souladu s dikcí, smyslem a účelem výše uvedeného ustanovení myslí „ztrátou z neuzavřené smlouvy“.
Předsmluvní odpovědnost, resp. odpovědnost za ukončení jednání o uzavření smlouvy tak, jak je koncipována v § 1729 OZ, je zvláštní skutková podstata porušení zákonné povinnosti a vzniku práva na náhradu škody ve vztahu k obecnému § 2910 OZ.
K jejímu naplnění a následně i vzniku práva dotčené strany na náhradu škody dle dikce § 1729 odst. 2 OZ musí být kumulativně splněny tři podmínky:
- protiprávní jednání – v tomto kontextu tedy porušení povinnosti jednat v právním styku poctivě[2], pokud jednání o uzavření smlouvy dospělo do stadia, kdy jedna ze stran byla v důsledku chování druhé strany v dobré víře, že smlouva bude uzavřena (uzavření smlouvy se jí jevilo jako vysoce pravděpodobné), a druhá strana ukončila jednání o uzavření smlouvy, aniž k tomu měla spravedlivý důvod[3];
- vznik újmy – vznik škody vyčíslitelné v penězích na straně dotčené strany; a
- příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi výše uvedenými podmínkami, tedy příčinný vztah mezi protiprávním jednáním jedné strany a vznikem újmy druhé strany.
Pro určení, zda jsou tyto podmínky naplněny, je zásadní přesně definovat, za „co přesně“ nese odpovědnost strana, jež jednání o smlouvě bez spravedlivého důvodu ukončila. Nejvyšší soud v Rozhodnutí souhlasil s tezí potvrzenou právní teorií i mnohou odbornou literaturou[4], že odpovědnost strany, která jednání o smlouvě bez spravedlivého důvodu ukončila, znamená odpovědnost za vyvolání očekávání uzavření smlouvy u poškozené strany, nikoliv odpovědnost za následné neuzavření smlouvy. Náhrada škody dle § 1729 odst. 2 OZ má za cíl uvedení poškozené strany do stavu v souladu s právem, tedy do stavu, kdy poškozená strana ví, že smlouva uzavřena nebude, resp. uzavřena být nemusí, a ne do stavu, v němž by smlouva byla uzavřena.
Na základě výše předestřených skutečností Nejvyšší soud dospěl k závěru, že neuzavření smlouvy jako takové není ve smyslu § 1729 odst. 1 OZ protiprávní, proto § 1729 odst. 2 OZ nepřiznává poškozené straně právo na náhradu ztráty z neuzavřené smlouvy. Poškozené straně tedy zejména nenáleží ušlý zisk z neuzavřené smlouvy (jejího nesplnění), jelikož tato škoda není v příčinné souvislosti s ukončením jednání druhé strany o uzavření smlouvy bez spravedlivého důvodu ve smyslu § 1729 odst. 1 OZ. Jinými slovy, § 1729 odst. 2 OZ stanoví omezení výše náhrady takto vzniklé škody, nikoli zvláštní důvod vzniku práva na její náhradu.“[5]
Spravedlivý důvod ukončení vyjednávání
Jako protiprávní jednání lze klasifikovat ukončení jednání o smlouvě bez spravedlivého důvodu, tedy chování, které odporuje principu dobré víry. Nicméně pro správnou právní kvalifikaci a právní jistotu jednajících stran je nutné zodpovědět otázku – jaké důvody mohou ukončení jednání o uzavření smlouvy naopak ospravedlnit.
Odborná veřejnost a komentářová literatura se ve své většině shodnou, že spravedlivým důvodem jsou objektivní nepředvídatelné okolnosti, a to nejen ty, které by vylučovaly i odpovědnost za porušení smlouvy (viz § 2913 odst. 2 OZ), ale též ty, jež by zakládaly podstatnou změnu okolností (viz § 1765 odst. 1OZ). Spravedlivým důvodem by však mohly být i méně intenzivní objektivní důvody, včetně těch, které by činily plnění vyjednávané smlouvy obtížnější a za standardních okolností vliv na plnění smluvních povinností nemají (viz § 1764 OZ).[6]
Spravedlivost důvodu pro ukončení jednání o smlouvě je nutné ovšem posuzovat vždy ve vztahu ke všem okolnostem daného případu a zejména k důvodnému očekávání, které nepoctivá strana u druhé strany vyvolala[7]. K této problematice se Nejvyšší soud již dříve několikrát vyjádřil, v tomto kontextu zejména ve svém rozhodnutí ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 856/2018, dle něhož nesmí být posouzení spravedlivosti důvodu příliš přísné (v pochybnostech tedy ve prospěch spravedlivosti důvodu) a jako spravedlivý důvod by měla být posouzena každá racionální úvaha jednající strany, vycházející z objektivní skutečnosti, ale i z obhajitelného subjektivního přesvědčení podloženého konkrétními okolnostmi v daném místě a čase.
Častým faktorem při vyjednávání o uzavření smlouvy, a to i v rámci větších a komplexnějších transakcí, je případná výhodnější nabídka od třetí osoby. Dle závěrů výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu a nazíraje na takovou situaci optikou hlavních právních zásad – zásadou autonomie vůle a smluvní volnosti – bude taková situace předmětem kazuistického posouzení soudem. Zvlášť v takovém případě budou relevantní všechny doprovodné okolnosti vyjednávání, jako je předem smluvená exkluzivita vyjednávání nebo podobné ujednání (byť jen indikováno některou ze stran), které by přijetí výhodnější nabídky jako spravedlivý důvod ukončení vyjednávání vyloučilo. Jednoznačný závěr Rozhodnutí ani dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dosud explicitně nepřinesla. Nicméně i ve světle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 15/2021 potvrzeného v nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. III. ÚS 2510/21 lze předpokládat, že jednoznačná výhodnost nabídky od třetí osoby by spravedlivým důvodem být mohla.[8]
Důvodné očekávání druhé strany
Dalším právně relevantním momentem je okamžik, kdy u jedné vyjednávající strany vznikne důvodné očekávání, že smlouva bude uzavřena. I toto je zatím otevřené interpretaci a závisí na konkrétních okolnostech, ale v obecné rovině lze shrnout průvodní znaky jednání vyvolávající důvodný předpoklad uzavření smlouvy.
Uzavření smlouvy se musí druhé straně jevit jako téměř jisté, tedy je shoda na celém obsahu smlouvy a čeká se jen jeho stvrzení v dohodnuté či předepsané formě nebo až nastane nějaká konkrétní skutečnost. V takovém případě nebude ani třeba, aby nepoctivá strana nějak výslovně potvrzovala zjevný fakt, že uzavření smlouvy se jeví prakticky jisté, stačí, že tento dojem poškozené strany nijak nerozporuje. Nicméně, pokud takový dojem rozporuje, například tím, že indikuje, že dokud není smlouva skutečně podepsána, nic není jisté, důvodná očekávání vzniknout nemohou. Pokud zbývají nějaké marginální otázky k dořešení, tehdy je znovu na místě posouzení konkrétního aktivního jednání nepoctivé strany, která by ve vlastním zájmu měla jasně komunikovat, že daná otázka pro ni je či naopak není natolik významná, aby byla důvodem (ne)uzavření smlouvy. Nehledě na různé možné fáze vyjednávání a výhrad stran, platí, že jednání o smlouvě musí dospět minimálně do fáze, že strany dosáhly shody na všech podstatných ustanoveních smlouvy, a to v každém případě.[9]
V praxi tak může dojít k situaci, že smlouva je již ve svém plném obsahu vyjednána, je již vytištěná a čeká se jen na podpisy stran, a i přesto není prostor pro důvodné očekávání stran v uzavření smlouvy.
Praktická doporučení
Rozhodnutí přineslo jasnou odpověď na otázku, co se při aktivaci povinnosti nahradit škodu v rámci předsmluvní odpovědnosti nahrazuje a jaké podmínky musí být splněny. Nicméně ohledně spravedlivých důvodů ukončení jednání či vzniku důvodného předpokladu, že k uzavření smlouvy dojde, jasné závěry nepřináší.
Lze tak doporučit zejména předem a jasně stanovit konkrétní podmínky pro ukončení vyjednávání dané smlouvy či smluv, ať už do případné dohody o záměru (tzv. letter of intent), term-sheetu či podobného dokumentu. Zároveň doporučujeme jasně v rámci vyjednávání komunikovat, jakou prioritu pro vaši stranu jednotlivá ustanovení a náležitosti smlouvy mají, a to především taková, která nelze považovat za esenciální pro daný druh v budoucnu uzavírané smlouvy.
Závěr
Dosud neřešenou problematiku rozsahu náhrady škody v rámci předsmluvní odpovědnosti Nejvyšší soud v Rozhodnutí mírně osvětlil, když stanovil, že ušlý zisk z neuzavřené smlouvy není v příčinné souvislosti s ukončením jednání strany o uzavření této smlouvy bez spravedlivého důvodu ve smyslu § 1729 odst. 1 OZ.
Ustanovení § 1729 odst. 2 OZ stanoví omezení výše náhrady takto vzniklé újmy, nikoli zvláštní důvod vzniku práva na její náhradu. Nicméně co se spravedlivých důvodů ukončení jednání či vzniku důvodného předpokladu, že k uzavření smlouvy dojde, týče, zde je stále na místě posouzení jednotlivých okolností konkrétních případů, byť i jejich posuzování vychází z obecných závěrů (jak dovozených judikaturou, tak odbornou literaturou).
V případě Vašich jakýchkoli dotazů ohledně občanského a korporátního práva Vám jsme k dispozici, neváhejte se proto na nás obrátit.
[1] Usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. III. ÚS 391/24.
[2] Dle § 6 odst. 1 OZ.
[3] Viz závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 856/2018.
[4] BŘÍZA, P., PAVELKA, T. § 1728. In PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání, 2. aktualizace. Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 16, resp. § 1729, marg. č. 8 a 9.
[5] Rozhodnutí bod 35.
[6] BŘÍZA, P., PAVELKA, T. § 1729 [Odpovědnost za ukončení předsmluvních jednání]. In: PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 4.
[7] Sub. 6.
[8] Sub. 6.
[9] BŘÍZA, P., PAVELKA, T. § 1729 [Odpovědnost za ukončení předsmluvních jednání]. In: PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 3.
Mgr. Martin Heinzel, vedoucí advokát – heinzel@plegal.cz
Ráchel Kouklíková, právní asistentka – kouklikova@plegal.cz
19. 12. 2024